wz

lišta

POSLEDNÍ PROHLÁŠENÍ TIMA TOLKKIHO !

26.5. 2008

tolkkiToto píšu v Cantonu, malém čínském městě, týden poté, co byl publikován statement bývalých členů Stratovarius. Asi 1500 kilometrů odsud zemětřesení včera zabilo přes 50 000 lidí. Díky tomu se dívám na předešlé události z jiné perspektivy. Moje mysl se uklidnila a jsem teď schopný o celé situaci smýšlet racionálně. Vezmu vás teď na malou cestu po některých klíčových událostech, které vám doufám pochopí porozumět, co všechno se dělo. Já prostě nemůžu být jednoduše zticha po těch pomluvných útocích na mě a mojí hudbu, které ostatní kluci před nějakým časem vypustili. Nicméně, po tom všem, já budu svůj život žít dál a tohle nechám za sebou.

Moje vzpomínky se vracejí do roku 1984, kdy mi bylo zavoláno, abych se přidal ke Stratovarius poté, co byl jejich kytarista/hlavní skladatel vyhozen, a kdy jsme začali budovat kapelu od píky. Začal jsem zpívat a skládat písničky naprosto rozdílné od jejich Ozzy-jakoby bluesových písní a skupina čekala dva roky. Pracovali jsme tvrdě, hráli každý den, nahráli dema a nakonec se naše sny stali skutečností - podepsali jsme nahrávací smluvu s CBS. Fright Night, Twilight Time a Dreamspace následovali. Trvalo to přes 8 let, než někdo z nás viděl nějaké peníze z prodeje nahrávek.

Tehdy se Stratovarius stali mojí kapelou. Byl jsem “dirigent” a kapela byla můj symfonický orchestr. Dohromady jsme vytvořili skutečně pamětihodnou hudbu. V té době jsem celou dobu sám pracoval jako manager a promotér kapely. S touto velkou spoustou práce, byl položen základ pro úspěch Stratovarius. Nikdy jsem za tuto práci nebyl placen a předtím ani potom jsem nikdy nepovažoval peníze za důvod, proč být muzikant.

Tolik kritizovaný vyhazov Tuoma Lassila a Anttiho Ikonena byl jednoduše kvůli tomu, že se nevěnovali aktivitám kapely. Ani jeden z nich nebyl metalista a myslím si, že si ani nemysleli, že by kapela mohla být tak úspěšná. Nelíbilo se jim, kam se kapela ubírá. Bylo to další bolestivé rozhodnutí, které jsem jako leader kapely musel udělat. A bylo to k lepšímu. Mohli pokračovat v tom, co jim šlo nejlépe. Dnes je Tuomo Lassila respektovaný klasický perkusionista v Symfonickém orchestru. Pořád se dívám na tu dobu s jistou nostalgií, s jistou “nevinností”. Nebyli zde žádné velké smlouvy nebo manažeři dýchající mi za krk s “udělej tu hitovou nahrávku rychle”. Hráli jsme pro malé publika, někdy pro sedm lidí, ale to nevadilo, protože to byla zábava. Nebylo z toho moc peněz, ale víc než to, byla to zábava a bylo to kreativní. A taky zde byla přátelství. Když se Timo Kotipelto, Jens Johansson a Jörg Michael přidali do kapely, věděl jsem, že jsem našel Line up, který nás přivede tak daleko, jak se s touhle muzikou jen lze dostat. Jediná věc, které jsem se bál bylo, že jsem jediný v kapele, který má spirituální cítění pro život a proto jsem psal písně o lásce, míru, univerzálním bratrství už od puberty. Nemyslel jsem na to tak moc, protože jsem si myslel, že tyhle zprávy budu moci posílat dál, protože jsou důležité. Vytvořil jsem stylizovanou Lilii, která znamená a prezentuje pro mě spiritualitu a všechny jádra lidských hodnot, o kterých jsem vždy psal. V té době jsem ještě nerozuměl tomu, že stejně jako mnoho lidí jde stejnou cestou, setkám se i s těmi, kteří to budou kritizovat a smát se tomu. Teď to vím lépe, ale to jen dělá mé zprávy silnějšími. Musíte se naučit podívat se ďáblovi do oka a smát se na něj. Našel jsem ten symbol v roce 1992 a dal jsem ho na obálku mého prvního solo alba a o 5 let později na logo Stratovarius. A nyní následuje k mé nové skupině Revolution Renaissance.

Když se kluci přidali ke kapele, řekl jsem zcela jasně, co chci a k čemu mi je spojení s každým z nich. Jasně jsem jim také řekl, že budu rozhodovat a všech uměleckých faktorech Stratovarius, že jméno Stratovarius vlastním já a potom jsme si rozdělili veškerý příjem s ostatními členy. Nehledě na fakt, že jsem všechny ty roky předtím pracoval bez peněz s předchozím line-upem a vytvořil nezbytné kontakty, které se teď stali velmi důležitými. Jistě, všechno od Episode se zapsalo do Power metalové historie a já tady všechny naše úspěchy vyjmenovávat nebudu.

V průběhu času jsme opustili Nuclear Blast a podepsali kontrakt na velký prachy se Sanctuary, když se věci začali obracet k horšímu. Myslím si, že tento tah zničil kapelu, ke kterému se přidal aspekt, že se vše odrazilo v nejhorším albu Stratovarius vůbec - černý “unitet” album. A tím sem vinen stejně jako ostatní. Začali se kolem nás točit velké peníze a s nimi přišli vysoce sporné metody marketingu užívající různé prostředky. Z právních důvodů tady není možné zacházet do detailů, ale můžu říci toto: ať už byli použity jakékoliv marketingové triky, všichni toho byli součástí: celá kapela, management a nahrávací společnost. A opakuji: celá kapela včetně Tima Kotipelta a Jörga Michaela. A já to můžu dokázat a oni to vědí. A jednoho dne to možná udělám… Možná brzy. Možná v knize. Tohle všechno nakonec vedlo k mému totálnímu nervovému zhroucení na jaře 2004. Uzdravení trvalo dlouho, ale dnes můžu říci, že sem skoro úplně uzdravený a neměl jsem ani kapku alkoholu tři roky a už čtyři roky jsem na práškách v boji proti nejbolestivějšímu a nejhoršímu mentálnímu onemocnění - Schizofrenie. Léky pracují skvěle a já teď můžu pracovat a tvořit. A to nejdůležitější, cítit se volný. Mám štěstí, že mám léky, které mnozí trpící přede mnou, například Ludwig Van Beethoven nebo Ernest Hemingway (ten si vystřelil mozek) neměli. Měli tu samou nemoc, stejně jako jí má spousta lidí pracující v “zábavě”.

Škody, které díky tomu utrpěla kapela, byli nevratné. Někdo kdysi řekl, že dřív nebo později, každý začne nenávidět svého šéfa. Mnoho toho bylo řečeno o tom, jak mě členové skupiny “zachraňovali”, když jsem byl v nemocnici, nebo když jsem přemejšlel o spáchání sebevraždy. Oproti tomu pro mě nikdo z mých “přátel” nic neudělal. Nikdo z nich mě nenavštívil v nemocnici, přestože byli kluci ve městě. Jediná osoba, která vypadala, že se o mě stará, byl Jens se svými telefonáty a vy, fanoušci, od kterých jsem dostal tisíce dopisů, které mi daly skutečnou naději a pohodu. Lidé, kteří mě skutečně zachránili, byla má žena a dcera, má matka a můj terapeut. Těch sedm měsíců bylo nejvíc depresivních v mém životě. Nemohl jsem ani vstát z postele. V tomhle čase, semnou moji “přátelé” nebyli ani v kontaktu. Místo toho pomalu pracovali za mými zády, aby převzali kontrolu nad podstatnou částí kapely, hlavně s pomocí managementu nad financemi. A uspěli docela slušně. Bylo to velmi jednoduché. Když jsem se dostatečně uzdravil zjistil jsem, že se spousta věcí změnila a že už nemám takovou kontrolu nad kapelou, jakou jsem měl předtím a co potřebuji, abych mohl vyjádřit mou hudbu, moje umění. Tohle všechno se dělo za mými zády. Musel jsem čelit zvyšujícím se požadavkům, abych dělal věci, které jsem nechtěl dělat a požadavkům Tima Kotipelta, abych zařadil jeho skladby do nahrávek Stratovarius. Jediný problém byl, že jsme tak rozdílní, stejně jako naše hudba a naše zprávy. Nikdy by nenapsal texty jako “Celestial Dream”. Jeho hudba a slova nemají tu duchovní dimenzi, jako mají moje. Ne že by museli, samozřejmě.

Lhali mi ohledně propagačních aktivit Stratovarius a zatímco jsem byl podveden a bylo mi lháno, že ty nejdůležitější rozhovory udělám později já, Jens a Kotipelto odjeli celý promo turné. Kvůli tomu jsem nikdy nemluvil s tiskem o tom albu, ačkoliv jsem to velmi potřeboval. Naposledy jsem měl rozhovor v roce 2003, a to nikoliv proto, že bych nechtěl. Udělali to tak, abych nemohl. Tohle všechno se stalo za mými zády skupinou a jejím managementem. Chtěli, abych byl zticha a snažili se, aby to vypadalo, že tam vůbec nejsem.

V průběhu zkoušek a světového turné alba Stratovarius jsem proti sobě cítil spoustu agrese. Cítil jsem jako by mě v mé vlastní kapele nechtěli. Celou show jsem navrhl sám, včetně projektorů a mírové zprávy včetně Deklarace lidských práv v písni “United”. Celý duch představení byl tak protikladný k pocitům v kapele. Jak turné pokračovalo, začal jsem skutečně cítit, že mě už v kapele nechtějí. S Jörgem Michealem jsme si řekli do očí, že “týhle kapely je konec”. Vůbec jsem nevěděl, co dělat po ukončení tohohle turné, takže jsem prostě udělal to, co vždycky - vložil jsem své pocity do hudby a psaní písní. Skladby byly hotové brzy v srpnu 2006 a dema doručena managementu v říjnu. Oni je obratem poslali do Sanctuary ke schválení a začali se dít ty právnické věci. Měli jsme dohodnuté nějaké vystoupení na festivalech 2007, ale v tu chvíli už jsem cítil, že se děje něco divného…a tehdy už to všichni dělali jen kvůli penězům. Snažili se dělat všechno co mohli, co nejrychleji. Následovali šílené nabídky na vystoupení jako třeba v Indii, kde jsem k rozezlení skupiny odmítl hrát.

Byla tu žaloba na Sanctuary, protože nám nechtěli zaplatit, co bylo ve smlouvě. Řekl jsem, že se nestarám o peníze a že si najdeme nový label, že máme venku album. Byl jsem přehlasován většinou kvůli nějakým finančním věcem, které se děly, zatímco jsem byl nemocný. Ptal jsem se na nějaké informace ohledně soudního sporu, ale byla mi dána jen velmi nejasná odpověď. Abych to zkrátil: nevěděl jsem, co se děje. Říkal jsem, že nepotřebujeme ty peníze a že bychom měli prostě jít a najít si jinej label, ale náš management a hlavně Jens se tomu hodně bránil. Sanctuary by nás nechal jít zadarmo. Gamma Ray podepsali kontrakt se SPV a teďka je jim skvěle. Ale museli jsme jít do soudního sporu kvůli 420 000 Eurům za nahrávku. Sanctuary zjistili, že Jari podepsal kontrakt, ale už není v kapele. Bum! Žádné peníze. Kluci kontaktovali Jariho a zeptali se ho, jestli by podepsal papír, kde by uvedl, že je stále ještě v kapele, přestože hraje v Evergray. Bylo to furt jenom: prachy, prachy, prachy. A celou tu dobu jsem byl jediný, kdo skutečně dělal hudbu. Skoro rok mého života jsem skládal a nahrával moji klasickou rockovou operu “Saana”. A uvnitř mě stále rostly pocity, že je něco strašně špatně.

Toho času jsme hráli na festivalech a cítil jsem všechnu tuhle nenávist. Začal jsem přemýšlet o budoucnosti. Věděl jsem, že v tu chvíli bych byl šťastnější bez kluků, krom možná Jense a Lauriho. Jak plynuly měsíce a já jsem pracoval na svém solo projektu Saana, jsem se cítil mnohem šťastnější, protože jsem dělal na něčem, co jsem měl dělat. Byl jsem si vědom následků, ale nebyl jsem si vědom toho, že jdu proti velké mašině vydělávající peníze. Velkou část tohohle období jsem vysvětlil v mém prvním statementu.

Takže zbývala ještě jedna věc. Musel jsem se rozhodnout, jestli budu pokračovat se Strato bez Kotipelta a Jörga, ze kterých jsem cítil největší zášť. Dospěl jsem k závěru, že bez těchhle kluků to nemůžou být Stratovarius a že by bylo špatné vůči fanouškům je nahradit. Takže jsem se rozhodl ukončit něco, co začalo před dvaceti třema lety a ano, uvážil jsem to, přestože tu stále byli lidé, kteří říkali, že nejsem originální člen. Ale přemýšlím o sobě jako o originálním členu Stratovarius, jak je znají fanoušci. Kapela začala v roce 1982 a já jsem přišel v roce 1984. Považuji se za duši Stratovarius a vždy to bude moje kapela. Ale taky jsem věděl, že bych nikdy nedosáhl takového úspěchu bez klasického line upu. Stalo se to v nebi. Proč to skončilo tak, jak to skončilo, je pro mě záhadou. Moje motivace nebyla “hrabivost”, jak říkají ostatní. Kdyby byla, tak bych určitě čekal, dokud nebudeme mít těch 420 000 Eur plus peníze z vystoupení. Chtěl jsem zastavit Stratovarius, dokud ještě měli nějakou důstojnost. Věděl jsem, že budu muset zaplatit svou část za právníky, ale bylo mi to jedno… Přesto jsem čekal, abych dal dostatek času těm, kteří chtěli peníze víc, než dělat hudbu. A vinil jsem management a právníky, protože ten případ šel špatně a dlouho.

Sami přemýšlejte o tom, proč jsem opustil úspěšnou kapelu, která vyhrávala soudní spor o všechny tyhle peníze a začal znovu od začátku s úplně novou kapelou a relativně neznámými hudebníky za VELMI málo peněz ve srovnání se Strato, kdybych nebyl naprosto nešťastný kvůli skoro všemu ve skupině. Nejhorší byly velmi falešný vztahy a to, jak se semnou v posledních letech zacházelo. Dává vám to smysl? A jestli ano, tak přichází čas na to se zeptat, kdo tedy skutečně byl hamižný? A kdo chce užívat jméno Stratovarius a kdo ne? Pro ty, co to neví, vždy jsme měli se Strato “master drala”. Znamená to, že umělec platí za studio, letenky a hlavní náklady na vytvoření alba. Když se tohle zaplatilo, RR “New Era” album, dohromady s velkými jmény a pronájmem studia je 460 Euro za den, plus taky náklady za obal, fotky… To znamená, že to nemá nic společnýho s tim, co sem dělal ve Stratovarius. Ten “velký nenasytný sebestředný Faust” do tohohle scénáře fakt nezapadá. Zapadá tam někdo, kdo miluje hudbu a dělá jí ze srdce, od svých 14ti let… Někdo, kdo následuje své ideály, děj se co děj. Ten někdo sem já.

Takže teď přejděme k bodu, kde mám nové album své nové skupiny hotové a furt žádný zprávy ohledně jednoduchého soudního sporu. Bylo to dva měsíce před vydáním desky a ten případ se táhnul už skoro dva roky. To byl ten den, kdy jsem to zveřejnil. Asi po měsíce se to lidé ze Sanctuary/Universal dozvěděli. To už ale bylo samozřejmě pozdě.

Napsal sem svůj statement s čistým svědomím a bez zášti. Řekl jsem o všech důvodech rozpadu, který se stal vlastně už před půl rokem. Rozumně, klidně a s respektem. Chtěl jsem, aby fanoušci znali pravdu. Pak jsem strávil hodně času na Strato foru a na RR foru, vysvětloval situaci a snažil se být s fanoušky. Mým upřímným přáním byl rozchod, kde bych se nedíval na fanoušky shora. Hodně času jsem strávil jenom obhajováním kluků a psaním příspěvků, které se snažili přinutit fanoušky, aby se nepřidávali na žádnou stranu. Věřím, že si fanoušci zaslouží vědět víc, než mateřská škola. Někteří lidé si myslí, že bysme neměli na veřejnosti mluvit o soukromých věcech. Ale je naprosto nemožné porozumět celé věci, aniž by se zacházelo do detailů. Na konci dne už jsou to jenom úvahy na téma: Proč jsem nezůstal? Proč jsem odešel?

Poté ostatní kluci uveřejnil ten nenávisti plný, hořký a krutý statement, obviňující mě ze všeho, co se kdy stalo. Nejvíc to bolelo, protože to bylo podepsané Jensem a Laurim, o kterých jsem si myslel, že jsou moji přátelé. Ta rána je velmi hluboká a já se stále ještě zotavuji z toho zklamání. Opravdu to zlomilo mé srdce. A stále ještě tomu nemohu uvěřit. Ale je to pravda.

Po tomhle statementu bylo jasné, že se fanoušci rozdělí. Tahle situace byla proti všemu, co Stratovarius kdy representovali a o čem jsem kdy psal písničky. Po mém prvním statementu nebylo žádné rozdělení. Nikdy jsem nezamýšlel začít válku, ale byl jsem šokován těmi lži a agresí. A napsal jsem některé stupidní věci na fórech, za které se omlouvám vám, fanouškům. Ale jsem jenom člověk, se svými slabostmi, ale občas příliš je prostě příliš. Ten tlak byl neuvěřitelný. Ty kluci, kterým jsem věnoval všechnu svou kreativitu a energii mi vrazili nůž do zad. Po dvanácti letech jsem byl nazván “velký nenasytný sebestředný Faust”. Celý ten statement mi nedával smysl. Uváděl, že kapela je na poklesu od roku 2004 a já jsem kvůli tomu nějak “ponížený”. Myslím si, že ponižující lži na druhé straně a těmi “opuštěnými” byli moji “přátelé”. Taky si samozřejmě nemyslím, že kapela upadala. Měli jsme veleúspěšnou světovou šňůru se 100 koncerty, pro “Stratovarius” album. To byl těžko propad. Fanoušci tam byli. Byl tady hlad po novém albu Stratovarius. Bohužel neměli ponětí, co se děje. Opravdu jsem celému tomu statementu nerozuměl v žádném jiném významu, než že na mě nandali všechnu špínu a snažili se zničit celou mojí novou kariéru, zatímco by pokračovali pod jménem “Stratovarius”. Je to velmi rozdílný statement oproti tomu, jak a jakým tónem jsem já napsal ten svůj. Je tu neuvěřitelný tlak proti mně. Tedy, hodně z toho, co sem proti sobě cítil v předcházejících letech se spojilo v tomhle dopise. Později jsem slyšel ze tří věrohodných zdrojů, že Jens ten statement zjemnil, protože předtím byl mnohem agresivnější. Pramenem té agrese můžou být Jorg Michael a Timo Kotipelto. Přesně, jak jsem si myslel. Jörg Michael je taky jediný, kdo celý ten statement dal na svůj myspace blog.

Takže pojďme k poslednímu bodu od kterého ostatní chtějí pokračovat jako Stratovarius. Já jsem nechtěl se Stratovarius pokračovat bez Tima Kotipelta a Jörga Michaela, ale to bylo bezpředmětné. Oni chtěli pokračovat beze mě. Už jsem napsal o esencích písni Stratovarius, které jsem psal a za které jsem zodpovědný. Nikdy nebude možné tuhle kapelu nazývat Stratovarius. To nemá nic co dělat se jménem. Tohle by nebyli Deep Purple bez Blackmore, kde byly písně psané hlavně společně… Plus ani neměli vážné zprávy jako Stratovarius.

Takže, prostě tady nikdy nebude další Stratovarius. Byla to unikátní kapela a jméno samotné není obchodní značkou kapely. Znamená pro mě víc než peníze. Znamená to esenci zpráv, kterou jsem do mých písní vkládal 23 let. To je fakt dlouho. Moje nová kapela nemůže Stratovarius nahradit. To nemůže žádná skupina. Moje důstojnost mi nedovoluje používat to jméno bez členů mojí ex-kapely.

Timo Tolkki

Přeložila Aneete

PROHLÁŠENÍ TIMA TOLKKIHO 2 !

9.4. 2008

tolkkiJá jsem velmi překvapený z toho. Ale v mém originální prohlášení na www.timotolkki.com je všechno, co jsem musel říct. V jejich prohlášení je několik lží a je vidět, že to psal Jens. Něco okomentuji:

Když žiješ život skrze oči cizích lidí, tak klesající prodejnost nebo viditelná ztráta síly jsou příčiny hlubokého, ostrého osobního ponížení.

Další smutné fakty přetrvávají. Soudní spor nás zanechal bez možnosti vytvořit nové album a finančně svázané. Timova motivace byla hrabivost, ne problémy s přátelstvím, či uměním.


Má hlavní motivace nebyla nenasytnost. Bylo to, co můžete číst v mém oficiálním prohlášení. Je pravda, že má rozhodnutí byla tvrdá. Ale někdy v životě musíte udělat rozhodnutí založené na vaší zdravé mysli a co chcete udělat.

Všichni mají stálý příjem z dalších projektů. Jörg má stále svojí agenturu, Kotipelto má svojí kapelu a nahrávací společnost, Jens má s jeho bratrem nahrávací společnost a Lauri má spoustu práce jako baskytarista. Mimochodem mi včera Lauri poslal sms, kde se zajímal o hraní v Revolution Renaissance a ptal se, kdo v tom bude hrát.

V létě roku 2007 prezentoval dema 'Stratovarius / Revolution Renaissance' které jsme všichni financovali, nahráli u 'Frontiers Records' a podepsali souhlas s nahráním sólo projektu. Neuvěřitelně přislíbil Frontiers, že on sám může (a také že to udělá) zastavit aktivitu Stratovarius během trvání projektu R.R. z obchodních důvodů. Výměnou za to Timo sám dostal zaplaceno 154,000 amerických dollarů.

Já neprezentoval žádné demoverze Frontiers Records. Mimochodem já platil za tyto demoverze a míchal je bez jakýchkoli poplatků v Sonic Pump studiu, které mohlo stát 1000?

Byly tam dvě smlouvy. Jedna pro Saanu a jedna pro RR. Samozřejmě jsem necítil povinnost řikat cokoliv o mém osobním a obchodním životě lidem, které jsem opustil.

Proč bych to dělal?
Frontiers požadovali po Stratovarius prohlášení, protože oni pravděpodobně doufali, že se znovu vrátím ke Strato. Jednoduše to říká, že dokud bude smlouva RR platit a bude aktivní, nemůžou být žádné Strato nahrávky, které by pro mě byly úplně OK od doby, co už kapela byla rozbitá.

Tak, to by bylo vyjasněné. Nejdřív jsem rozbil Stratovarius, pak dokončil svůj projekt Saana a až po tom jsem začal přemýšlet o formování nové kapely.

To udělal nám za zády zatímco jsme pronásledovali Sanctuary s velkým účtem za právníky. Stále neměl žaludek na to, aby nám řekl, co udělal. Seskládali jsme si to dohromady z různých tiskových zpráv a jeho roztroušené emailové korespondence.

Znovu, byly to mé osobní záležitosti, když už Stratovarius byli rozbití.

V říjnu nám poslal mail, že již nechce dál pokračovat. Dost neosobní způsob poté, co strávíte 12 let v jedné kapele. Vysvětlil, že je už unavený ze Stratovarius a chce koncertovat na věcech jako je jeho opera. Věděli jsme už nějaký čas, že skutečně nesnáší hraní naživo.

Další lež. Email byl extrémně dlouhý a se jich ptal, jestli si to nechtějí přijít ke mně přečíst. V té době jsem se soustředil na mojí operu. Nebyly tam žádné plány pro RR projekt. Plně jsem se věnoval mojí Saana opeře. V mailu jsem jim řekl stejné důvody jako v mém prohlášení na www.timotolkki.com

Nezmínil nic o své dohodě s Frontiers, která ostatní uvrhla ve velké finanční riziko. Velice jasně nás požádal ať se ho nesnažíme kontaktovat a vymluvit mu to, což jsme všichni respektovali. Díky tomu byla pravda i to, že se mu to nikdo nesnažil vymluvit.

Já jsem nemoh zmínit nic o dohodě s Frontiers, protože tam žádná dohoda ještě nebyla. Dozajista jsem nechtěl, aby mi to někdo vymluvil. Proč bych to měl dělat poté, co jsem spravedlivě rozbil kapelu? A Jens mi po celou dobu posílal maily a telefonovali jsme si s velmi přátelskými podmínkami. A teď vidím, že to byla jedna velká lež.

V tomto roce Sanctuary souhlasili s urovnáním, ale díky Timově oznámení a právě jen kvůli němu od toho odstoupili, což nás dostalo do dluhu 54 000 amerických dollarů. Celková ztráta je kolem 346 000 dollarů. Nebyl jiný důvod k načasování tohoto oznámení, než hloupá víra v to, že díky tomu bude vzestup jeho sólové nahrávky lepší.

Ano, toto je velmi nešťastné, ale Jens se zmýlil, že RR je projekt. Je to kapela, jak všichni můžou vidět. Hledám hudebníky.

stratovariusČekal jsem dokud budu moc ohlásit RR skupinu, ale důvodem, proč právní případ byl neúspěšný je takový, že nás Strato management a právník nemohli dostat z naší dohody, ačkoli na to měli rok a půl. Je to velmi špatné pro tak prostý případ. Vůbec jsem o tomto nebyl informovaný, i když jsem se o to neustále zajímal. Věděl jsem, že pokud bych RR vydal bez vyjádření o situaci ve Stratovarius, každý by to vzal jako projekt, což není. Takže to jsou důvody pro prohlášení před RR vydáním.

Na konci ledna nám překvapivě nabídl hraní coby najatých muzikantů na R.R. (čímž by to bylo strato nahrávka), a udělání turné s Jarim na basu. Zjevně měl zase finanční potíže kvůli selhání jeho operního projektu. Pak ten návrh zase sám zamítl.

To je lež. Já se jich ptal, jestli by chtěli udělat rozlučkové turné Stratovarius, jak jsem jim vysvětlil v mém sdělení. Nemělo to nic společného s penězi, ale respekt k Strato fanouškům. Moje opera ještě tenkrát nebyla vydaná, tak proč by selhala?

Já jsem teď šťastný. Opustil jsem představu rozlučkového turné - i když Jens byl šťastný, ale Kotipelto a Jörg ho velmi nepřátelskou cestou odmítli.

Ve zkratce toto není příběh vroucí nespokojenosti vedoucí k moudrému respektu hodnému rozhodnutí. Stejně tak to není příběh naivity. Je to příběh Fausta, příběh šílenství, přirozeného a pomalého sestupu kapely, ale na konec něčeho pozemského: příběh nejvyšší sebestřednosti vedoucí k bankrotu a zradě přátel, kteří ho pár let předtím zachránili.

Dobře, nikdy jsem nebyl nazvaný Faustem, to je nové. Od samého začátku jsem rozděloval peníze rovnoměrně mezi všechny členy v kapele. To se nejeví jako moje chamtivost. Hořce to zní.

To není Faustův příběh. To je příběh rockové kapely a toto prohlášení potvrzuje všechny věci, co jsem napsal v prvním prohlášení.

Je tady nenávist. Je tady napětí. Všechny tyto věci tam byly a stále jsou.

Prohlášení končí "Zbývající členové Stratovarius". Ačkoli vlastním jméno a všechna práva na Stratovarius, nemam problém s tím, jestli kluci chtějí pokračovat se skupinou beze mě. Já jsem velmi šťastný s RR, dostávají se noví hráči a mám spoustu tvůrčích nápadů v mém životě. Je špatné, že to muselo skončit takto.

Timo Tolkki

PROHLÁŠENÍ KOTIPELTA, JOHANSSONA, MICHAELA A PORRY !

9.4. 2008

stratovarius Hlavní motivací Tima Tolkkiho byla hrabivost. Timo Tolkki vydal 2. dubna letošního roku sdělení. Ostatní členové Stratovarius by nyní chtěli situaci vyjasnit. Nemůžete zpochybňovat něčí názor, však můžete říci, jak vidíte věci ze své perspektivy.

Konfrontace, souboje, nekompetence, tlak, negativita, hořkost, nepřátelství, nezájem, špatné hraní a nekamarádskost, jak popsal TT, tu nikdy nebyly. Vytvořil alternativní realitu kolem těchto jednoduchých a pro něj bolestných faktů:

1) Hybnost kapely se zpomalovala od roku 2004
2) Mediální chaos z roku 2004 způsobil pro něj ztrátu důvěry a respektu ze strany okolí skupiny.
3) Label Startovarius 'Sanctuary records' začal mít od roku 2005 vážné finanční potíže. Donutil nás k zahájení právního procesu na počátku roku 2007

Když žiješ život skrze oči cizích lidí, tak klesající prodejnost nebo viditelná ztráta síly jsou příčiny hlubokého, ostrého osobního ponížení.

Další smutné fakty přetrvávají. Soudní spor nás zanechal bez možnosti vytvořit nové album a finančně svázané. Timova motivace byla hrabivost, ne problémy s přátelstvím, či uměním.

V létě roku 2007 prezentoval dema 'Stratovarius/ Revolution Renaissance' které jsme všichni financovali, nahráli u 'Frontiers Records' a podepsali souhlas s nahráním sólo projektu. Neuvěřitelně přislíbil Frontiers, že on sám může (a také že to udělá) zastavit aktivitu Stratovarius během trvání projektu R.R. z obchodních důvodů. Výměnou za to Timo sám dostal zaplaceno 154,000 amerických dollarů.

To udělal nám za zády zatímco jsme pronásledovali Sanctuary s velkým účtem za právníky. Stále neměl žaludek na to, aby nám řekl, co udělal. Seskládali jsme si to dohromady z různých tiskových zpráv a jeho roztroušené emailové korespondence.

V říjnu nám poslal mail, že již nechce dál pokračovat. Dost neosobní způsob poté, co strávíte 12 let v jedné kapele. Vysvětlil, že je už unavený ze Startovarius a chce koncertovat na věcech jako je jeho opera. Věděli jsme už nějaký čas, že skutečně nesnáší hraní naživo.

Nezmínil nic o své dohodě s Frontiers, která ostatní uvrhla ve velké finanční riziko. Velice jasně nás požádal ať se ho nesnažíme kontaktovat a vymluvit mu to, což jsme všichni respektovali. Díky tomu byla pravda i to, že se mu to nikdo nesnažil vymluvit.

V tomto roce Sanctuary souhlasili s urovnáním, ale díky Timově oznámení a právě jen kvůli němu od toho odstoupili, což nás dostalo do dluhu 54 000 amerických dollarů. Celková ztráta je kolem 346 000 dollarů. Nebyl jiný důvod k načasování tohoto oznámení, než hloupá víra v to, že díky tomu bude vzestup jeho sólové nahrávky lepší. To co udělal nám ostatním bylo hloupé, sobecké a více než zklamání pro nás, kteří jsme s ním stáli bok po boku po finanční stránce v roce 2004.

Na konci ledna nám překvapivě nabídl hraní coby najatých muzikantů na R.R. (čímž by to bylo strato nahrávka), a udělání turné s Jarim na basu. Zjevně měl zase finanční potíže kvůli selhání jeho operního projektu. Pak ten návrh zase sám zamítl.

Ve zkratce toto není příběh vroucí nespokojenosti vedoucí k moudrému respektu hodnému rozhodnutí. Stejně tak to není příběh naivity. Je to příběh Fausta, příběh šílenství, přirozeného a pomalého sestupu kapely, ale na konec něčeho pozemského: příběh nejvyšší sebestřednosti vedoucí k bankrotu a zradě přátel, kteří ho pár let předtím zachránili.

Doufejme, že toto trochu osvětlí situaci. Omlouváme se pokud to bylo příliš obchodních sraček a málo humoru nebo hudby. Bylo to pro nás hrozivé zklamání.

Chtěli bychom poděkovat fanouškům, díky kterým to stálo za to a i přeze všechno zlé bychom chtěli poděkovat Timovi za minulost, pěknou hudbu a dobré momenty.

Zbytek z nás by chtěl ujasnit, že se máme dobře a že budeme pokračovat v hudební tvorbě společně, protože máme rádi jeden druhého a máme rádi fanoušky. Samozřejmě máme velkolepý plán a v následujících měsících pro vás máme velmi zajímavé novinky.

TK, JM, JJ, LP
Zbývající členové Stratovarius

Za překlad děkuju Pardovi

PROHLÁŠENÍ TIMA TOLKKIHO K ROZPADU STRATOVARIUS !

2.4. 2008

tolkkiMilí fanoušci Stratovarius,

je čas prolomit mlčení a ohlásit to, o čem někteří z vás už spekulovali. Stratovarius už není.

Na konci října jsem řekl ostatním členům, že ukončuji činnost kapely a řekl jim důvody proč. Tento dopis je adresován vám fanouškům, kteří jste podporovali kapelu po mnoho let. Nejdřív jsem si myslel, že bych napsal pouze všeobecnou, typickou ”music business” zprávu, která v podstatě nic neřekne. Pak jsem se rozhodl, že si zasloužíte slyšet alespoň část pravdy, co se dělo v zákulisí, takže budete schopni pochopit mé rozhodnutí lépe.

Celou dobu, od chvíle kdy se Timo Kotipelto a Jörg přidali ke kapele, bylo ve vzduchu napětí a negativita. Koncentrovalo se to na mě. Důvody, že Jari Kainulainen byl vykopnut několik let předtím, byly tak absurdní, že jsem se jim to nikdy nepokoušel vysvětlit. Pokud někdy napíšu knihu, pak možná. Mimochodem, si myslím, že kořeny toho jsou staré víc než 12 let. Vznikalo mnoho konfliktních situací, Jörg si u mě stěžoval na Tima a Timo zase na Jörga. Ikdyž byl zmatek, nikdy si toho fanoušci nemohli všimnout. Tímto nechci urážet Tima ani Jörga. Oba jsou to v zásadě dobří lidé. Věci, které se staly a vztahy ukázaly, že jsme nechtěli aby odešli. Je to jako rozvod, nikdo nechce, aby se to stalo, ale někdy je to tak lepší pro všechny, takže každý může jít svou cestou. Chci říct, jaké věci se děly za oponou. Vy jste to viděli vždy jen z té dobré stránky, opravdu nevíte o co jde.

Měli jsme úžasné období, 14 nahrávek, 6 světových tour s více než tisícem koncertů po celém světě, 3 zlaté desky, Finskou Grammy a více než 3 miliony prodaných desek. Dospěl jsem ke svému rozhodnutí po opatrném, dlouhém a racionálním rozmýšlení po více než 1 roce a vím, že je to pro mě správná cesta. Necítil jsem se ve Stratovarius vůbec dobře. Něco tam bylo zatraceně špatně, ale nikdo se nestaral.

Opravdu špatné to začalo být po vydání posledního alba Stratovarius 2005. Tehdy začala být atmosféra v kapele hodně zvláštní. Většinu roku 2004 jsem se zotavoval z nervového kolapsu v dubnu 2004, kdy jsem byl hospitalizován. Touto událostí se věci začaly měnit. Jens mi nesmírně pomáhal svými telefonáty. Potom jsme vytvořili album ”Stratovarius”, které je, myslím, děsivé a vedlo k pozdějšímu turné. Tou dobou bylo zjevné, že je to opravdu zlé. Nikdo se o nic nestaral. Měl jsem nápad pro to tour využít projekční obrazovky, oslnit grafikou. Přemýšlel jsem a plánoval po celou dobu vystupování, ale nikdo nevypadal, že by ho to zaujalo. Bylo to jako „čím méně, tím lépe“. Atmosféra na zkouškách byla hrozná. Lauri Porra, které se právě přidal ke kapele, co se to s touto skupinou děje. Jörg Michael šel přímo od Saxon, na této tour měl na sobě triko Saxon během většiny vystoupení. Jeho postoj byl po velkou část tour velmi arogantní, asi ke všem, ale speciálně ke mně a Timovi. Timův postoj ke mně byl lhostejný a zdvořilý, ale Tušil jsem nepřátelství. Jako profesionálové jsme samozřejmě předváděli skvělá vystoupení, ale byly to více dovednosti a nacvičený výstup, než skvělá sjednocená kapela hrající od srdce. Myslim, že Timo byl pořád rozhořčený, že nemohl dostat své písně či texty na Strato nahrávky. Opravdu jsem tomu nerozuměl, protože měl/má svou solo kapelu, kde si mohl dělat, co chce. Stálo mě mnoho let se naučit, jak mu jednoduše říct, že nemám rád jeho psaní písní a texty a že hlavní rozdíl mezi mnou a ním je, že když já píšu písně, budou to nakonec Strato písně, když se pokouší on psát Strato písně, budou to nakonec Kotipeltovy písně, což znamená, že patří na Kotipeltovu nahrávku. Není lehké někomu říct, že se vám nelíbí jeho hudba. Vy kluci a holky nemáte rádi všechnu hudbu, já taky ne. Nikdo nemá, Timo. Nejsem někdo, kdo má říct, co je dobrá a co špatná hudba, ale mohu říci, jakou hudbu mám rád a Timův materiál se mi nelíbil. Musím říct, myslím, že napsal spoustu skvělých písní během své sólové kariéry. Pravděpodobně mi může říci totéž. Jsme prostě odlišní. Má úplně jiný smysl pro humor než já. Možná ta nejpodivnější věc ve Stratovarius byla, že jsme v kapele nikdy nebyli opravdoví přátelé. Navštívil jsem Tima za těch 12 let možná 5krát. Pro mě byli v kapele nejbližší Jens a později Lauri Porra, což je úžasný člověk. Ale nikdo z jmenovaných nebyl opravdovým přítelem. Může to být pro vás překvapení, ale je to pravda.

Tour pokračovalo a Jörgovo vystoupení na bicí mi řeklo, že Jörg po ukončení tour opustí kapelu, ale je tu, protože ”je to businessman”. Hádám, že řeknete, že Jörgův postoj pěkně vyvrcholil tím, co mi řekl v Seattlu během této tour. Řekl mi, že si myslí, že kapela končí. Zkoušeli jsme nahrát 3krát live DVD v Sao Paulu, ale nemohli jsme ty záběry použít, protože jsem hráli prostě špatně. Bylo to úpřímně strašné. Hráli jsme naplno pro davy na 120 vystoupeních světové tour, dokud to nebylo spíš jako ”jít do práce”. Alespoň ne pro mě. Ne do tohoto okamžiku. Ale je jasné, že ničí srdce nebylo v kapele jen pro peníze.

Tour uběhlo a bylo pryč, my přežili a Jörg neopustil kapelu. Ale bylo to to nejdivnější tour, na které jsem kdy byl. Velmi úspěšné, ale jen do chvíle, kdy bylo cítit nucení se do něčeho. Nebyla to sranda. Bylo to smutné.

Další věc, kterou jsem měl v hlavě, bylo napsat velmi svižné, dobré, staromódní Power Metal album ve stylu Visions. Cítil jsem, že si to naši fanoušci zaslouží a že je to správně. Bylo to to neslavné „RR“ album. Psaní písní bylo uvolněné a songy zněly opravdu pěkně a melodicky a opravdu jako starý Stratovarius. Byl jsem celou dobu napjatý ze situace v kapele a očekával jsem, že nahrávání bude velmi obtížné. I tak jsme ke konci roku 2006 měli demo kazetu obsahující 10 nových písní. Nebyl jsem z toho dema příliš šťastný, ale sloužilo k účelu prezentovat písně nahrávací společnosti. Poté jsem zarezervoval 12 dní Sonic Pump studio Helsinkách na březen 2007. Bylo to nejdivnější nahrávání ze všech. Jörg pořád mluvil o tom, že musíme ”touhu po Visions” vzít zpět. Nemyslím, že tu touhu měl. Nikdo ji neměl. To období nebylo jako žádné nahrávací období předtím. Nikdo nenacvičoval písně doopravdy a všechno znělo prostě hrozně. Týden jsem ladil stopy bicích a vzdal jsem to. Touto chvíli jsem opravdu začal uvažovat, proč to udržuji pohromadě, když je to tak složité. Pamatuju si, kolik času, energie a peněz jsme dali do Elements 1. Teď nebylo kterým směrem se vydat, jen bychom museli opakovat minulost. Vím, že Timo to album neměl vůbec rád, což opět ukazuje na rozdílnost mezi ním a mnou. To samozřejmě neznamená, že by ho musel mít rád, ale pro mě Elements 1 reprezentuje vrchol vývoje Stratovarius a nejspíš jsem měl kapelu ukončit už po něm.

Loni byl rozhodující bod v mnoha věcech. Cítil jsem se lépe, ale ohledně Stratovarius jsem se cítil hůř. Byly spory o všechno i o maličkosti, které mě mrzely. Mnoho sporu. Mnoho. Vložil jsem hodně energie do pokusu dodat zboží do Stratoshopu, který měli na starosti Jörg a Kotipelto, protože zde nebylo žádné zboží, ale bylo lidmi objednáváno, protože dané předměty byly stále na stránkách k dispozici. Certifikát SSL prokazující platnost a bezpečnost stránky byl již rok prošlý. Snažil jsem se to dát dohromady, ale nemohl jsem, protože jsem na to neměl oprávnění. Nejžádanější předměty z obchodu byly vyprodané a Jörg zavrhl tisk dalších. Nemohl jsem pochopit žádnou z těhlech věcí. V té době jsem zažíval více legrace než v letech s mojí rockovou operou Saana. Když jsem to dělal, uvědomoval jsem si, čeho byl ve Stratovarius nedostatek: nadšení, tvořivosti a zábavy. Nebylo to jako před lety. Saana mi dala naději, že je zde pro mě vždy něco nového k učení v tomto věku, dala mi celý nový svět věcí a začátek něčeho nového. A také jsem věděl, že mám nějaké velmi povedené metalové skladby mezi svými pracemi.

Během roku 2007 jsme měli 8 festivalových vystoupení a bylo to tehdy, když jsem stál na podiu ve Wacken (Německo) před 45 000 hlavami metaláku , kdy jsem se plně rozhodl, že ukončím kapelu. Pamatuji si jasně hraní těch stejných strarých písní, které jsme hráli tolikrát předtím a řeklo mi to: takhle kapela už nemá duši. Rozhlédl jsem se kolem a cítil se jako část scriptu nebo stroje a věděl, že se nic nového a zajímavého nestane. Kapela zněla příšerně. Nebylo v tom ničí srdce. Byla to ta samá stará písnička. Jörg pracoval pořád v umělecké produkční společnosti na správě tour, na Wacken pracoval taky. Doslova šel hrát z produkční kanceláře a potom se tam vrátil. Každý byl navenek zdvořilý, ale přátelství v tom nebylo, vše co jsem viděl, bylo zásadní napětí ve vztahu, který došel konce. Během toho roku jsem věděl, že kapela existuje jen z jednoho důvodu a to byly peníze. Cítil jsem, že je to hlavní motivace, která držela Jörga a Tima navzdory tomu zásadnímu napětí. Když jsem stál na podiu ve Wacken, tak jsem k svému absolutnímu zděšení pochopil, že je to realita i pro mě. Držel jsem nás pro peníze. Tehdy jsem se rozhodl, že musím ukončit kapelu.

stratovariusTak to bylo během této show, kdy jsem rozhodl, že je konec. Přemýšlel jsem o všem, ale cítil jsem, že pro svou budoucnost je to jediná logická věc. Nechtěl jsem vyhodit Tima ani Jörga, protože byli součástí Stratovarius jako já a nebylo by to fér k fanouškům. Rozhodl jsem, že nejlepší je nechat v klidu to, co je už stejně mrtvé. V říjnu jsem členy informoval v mailu o svém rozhodnutí a detailně vysvětlil své důvody v naději, že to pochopí a budou souhlasit s tím, co je realitou. Jen Jens a Lauri odpověděli. Od Tima a Jörga jsem se nikdy odpovědi nedočkal. Jens pochopil mé rozhodnutí, Lauri ne. Rozumím mu, ochutnal jaké to je být v úspěšné rockové kapele a koncertovat po celém světě. Není lehké se toho vzdát. Nedokázal to vidět z mého úhlu pohledu. To, že Timo a Jörg neřekli vůbec nic, mluví za vše. Chtěl jsem ukončit ságu Stratovarius stylově a naivně jako jsem já v únoru 2008. Napsal jsem kapele mail a požádal je, abychom se s fanoušky rozloučili stylově a udělali ještě jedno tour. Nechci zacházet do detailů, ale tehdy jsem dostal odezvu i od Tima a Jörga. Popřál jsem mnoho dobrého a odepsal, že je mi jasné, že už žádná další tour této kapely nemůže být kvůli nepřátelským reakcím. Tak to bylo. Po svém rozhodnutí jsem se cítil dobře, ale špatně, že jsem musel s tímto oznámením čekat tak dlouho.

Tak jsem si myslel, když mám v rukou stále všechny ty skvělé písně, nějak je vydám. Kontaktoval jsem tedy pár přátel, skládali jsme na stejném místě, kde se konalo nahrávání RR rok předtím a pokračovalo se. Byla v tom radost. Byla v tom energie. Písně zněly skvěle. Mí přátelé Michael Kiske a Tobias Sammet souhlasili se zpíváním na tomto albu. Rozhodl jsem se založit novou kapelu pod názvem ”REVOLUTION RENAISSANCE”, která bude pokračovat ve stopách Stratovarius. Tímto prvním albem jsem chtěl ty písně konečně vydat, takže jsem neměl čas hledat stálé uskupení. Teď však ano, jestli se zajímáte, pošlete mi mail! Album vyjde 6.6.2008 u Frontiers Records.

Jsem nadšený a šťastný…poprvé za spoustu let. Mohu jen čekat, jaký osud mě čeká s mou novou kapelou, projektech, psaní písní. Zažívám velmi kreativn období. Mám nahrávací společnost a dělám spoustu dalších projektů a ne pouze v metalu, ale ve všem co mě posune.

Nejprve bych chtěl, navzdory všemu, poděkovat Jörgovi, Timovi, Jensovi, Jarimu, Laurimu, Tuomovi, Anttimu a Jyrkimu za těch 22 let. Byla do docela jízda. Přeji Jensovi, Timovi, Jörgovi a Laurimu jen to nejlepší a úspěch ve všem, co se rozhodnou dělat ve svém životě.

Nakonec to nejdůležitější, chci poděkovat vám fanouškům Stratovarius za vaši lásku a podporu a skvělý život. Uvidíme každého jinde, na jiné cestě. Navždy budete vzpomínkou v mém srdci.

S láskou, Timo

Za poskytnutí překladu děkuju Veronice

lišta

 

lišta

Facebook MySpace

 

lišta

MetalBaby

 

lišta

18.06.2011/ Doplněna sekce Tour

19.10.2010/ Doplněna diskografie

22.09.2010/ Doplněny koncerty

21.07.2010/ Koncerty

06.03.2010/ Nový překlad rozhovoru

21.02.2010/ Nová fotogalerie